Řekni mi to vůní. Pachová komunikace řídí životy zvířat i lidí

Pachové signály jsou u živočichů jedním z klíčových dorozumívacích prostředků. Důležité jsou ale i u lidí. Čich nás chrání před nebezpečím – požárem, zkaženým masem nebo toxickým odpadem. Také nám ale podvědomě napovídá, který partner bude ideální pro založení rodiny.

Labyrintem pachové komunikace nás na stránkách čtvrtletníku A / Magazín provedla evoluční bioložka Barbora Vošlajerová z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.

Všichni ho odjakživa považovali za zrůdu. Jean-Baptiste Grenouille nijak nevoněl, ani nesmrděl. Člověk bez chuti a bez zápachu. Jeho matku popravili a kojná ho po pár dnech odložila jakožto potomka ďábla. Dětstvím se protloukal, jak se dalo. Záhy zjistil, že se od ostatních odlišuje ještě něčím dalším – geniálním nosem, kterým dokázal rozeznat tisíce vůní a pachů ve svém okolí. Lepším než čenich psa nebo jakéhokoli jiného zvířete, které se orientuje čichem.

Spíše než darem z nebes se ale jeho schopnost projevila jako pekelný nástroj, který ho dovedl k hrůzným činům. Tolik stručný popis děje knihy Parfém: Příběh vraha od německého spisovatele Patricka Süskinda, odehrávající se v kulisách Paříže 18. století.

Proč v úvodu zmiňujeme zrovna tento poměrně útlý román z roku 1985, známý hlavně díky stejnojmennému filmu z roku 2006? Když totiž pročítáte materiály, které se týkají tématu vůní a pachů, a mluvíte s lidmi z oboru, dříve nebo později na tuhle knihu nebo film zákonitě narazíte. Jako by je znali všichni, kteří se o vůně zajímají. Vůně žen a mužů

S obsahem románu se prý musely seznámit i účastnice dnes už klasického, tzv. tričkového experimentu týmu biologa Clause Wedekinda z Bernské univerzity. Ten v první polovině devadesátých let 20. století zkoumal vliv pachu opačného pohlaví u lidí a mimo jiné přišel na to, jak schopnost čichu mění hormonální antikoncepce.

Muži nesměli v průběhu pokusu používat průmyslové vůně, jíst výrazná jídla, kouřit ani se pohybovat v zakouřeném prostředí. Ženy měly za úkol hodnotit pach jejich použitých bavlněných triček. Byly přitom rozdělené podle toho, jestli užívaly antikoncepci, nebo ne.

Proč zapácháme?

Zdrojem lidského pachu je kůže a tři typy žláz: potní, apokrinní a mazové. Například produktem apokrinních žláz jsou cholesterol a jeho deriváty, mastné kyseliny a steroidy (především androsteny). Nejvyšší koncentrace apokrinních žláz je v podpažní jamce a zevním genitálu. Výměšek těchto žláz je bez zápachu, ten vzniká až bakteriálním působením. Mazové žlázky se nacházejí na tváři, rtech, krku, dvorcích bradavek a genitáliích. Lidský pach je výsledkem kombinace různých faktorů, genetických, hormonálních, dietních i faktorů prostředí. Je důležitým signálem jak v podvědomé komunikaci, tak pro určení zdravotního stavu.

Ukázalo se, že ženy bez tablet proti početí upřednostňovaly muže s odlišným, tzv. hlavním histokompatibilním komplexem (MHC), zatímco ženy, které je užívaly, si vybíraly muže s podobným MHC. Přitom komplex MHC hraje u živočichů jednu z hlavních rolí v imunitním systému, mimo jiné při rozpoznávání cizorodých struktur.

O myších a lidech

Důležitost MHC při výběru partnera již dříve prokázaly studie provedené na myši domácí. Samice myší jsou schopné rozpoznat pach samců lišících se v antigenech MHC a dávají přednost páření s protějšky s rozdílným hlavním histokompatibilním komplexem, než je jejich vlastní. Díky tomu se zmenšuje riziko příbuzenského křížení a zvyšuje se odolnost populace vůči patogenům.

Myš je vůbec velmi vhodným adeptem pro zkoumání (nejen) pachu. Díky krátkému životnímu cyklu a rychlému a snadnému množení se stala nejvíce používanou pomocnicí ve vědě a pomohla k získání více než 40 Nobelových cen. Důležité pro vědu jsou nejen myši laboratorní, ale i ty volně žijící.

Unikátní přírodní laboratoř vědcům nabízí hybridní zóna procházející napříč Evropou, kde se stýkají dva poddruhy myši domácí – západní Mus musculus domesticus a východní Mus musculus musculus. Ukazuje se přitom, že právě pach a čich hrají důležitou roli v kontaktech těchto dvou poddruhů.

Výzkumu myší v hybridní zóně se dlouhodobě věnují badatelé z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR a z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. (O hybridní zóně v souvislosti s evolucí druhů jsme psali v A / Magazínu 1/2024.)

„Olfaktorická, tedy pachová komunikace je bezesporu pro myš nejvýznamnějším zdrojem informací o prostředí, potravě i ostatních jedincích,“ uvádí Barbora Vošlajerová z liběchovského pracoviště Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.

Význam pachové komunikace u myší podle vědkyně dokazuje obrovská expanze genových rodin – jak genů, které kódují pachové signály, tak genů pro olfaktorické receptory (tedy genů pro vysílače i přijímače pachů). Uvádí se, že myš má více než 1500 genů pro receptory pachu, zatímco člověk jen okolo 400 (pes přibližně 800, slepice asi 350). Stejné je to s geny pro signály, zatímco u lidí se vyskytují (pokud vůbec) v jedné či několika málo kopiích, u myši jsou mnohonásobně zmnoženy do desítek kopií.

Sběr bobků a utírání slz

Metody výzkumu pachové komunikace myší jsou rozličné: od etologických, které zkoumají chování například v bludišti nebo polopřirozených chovech, až po genetické a proteomické. Nezbytnou součástí bádání bývají také cesty do terénu za účelem sběru vzorků. „Když se mě dříve ptali kamarádi nebo rodiče, čím se zabývám, vyprávěla jsem jim, jak jezdím dům od domu a chytám myši, kterým pak odebírám bobky, moč a sliny,“ směje se vědkyně. „Protože se ale již více než dvacet let věnujeme výzkumu pachových signálů v hlavové oblasti, posunula jsem se od sběru moči a slin i k romantickým slzám,“ dodává.

Vůbec nejprozkoumanější je myší moč, která je typickým poznávacím znamením tohoto hlodavce. Pokud jste někdy ve stodole nebo ve spižírně cítili „myšinu“, byly to zřejmě právě odéry myší moči. Různých kombinací pachových látek v moči existují stovky a ty nejčetnější, hlavní močové proteiny (se zkratkou MUP) kóduje celkem jednadvacet genů. Díky své rozmanitosti přinášejí informace o původu jedince, jeho zdraví i reprodukčním stavu. (Na výzkum pachů moči u myší se v České republice specializuje tým Pavla Stopky z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK a výzkumného centra BIOCEV, s nímž Barbora Vošlajerová s kolegy také spolupracuje.)

„Hlavní močové proteiny mají speciální strukturu, která vytváří hydrofobní kapsu, kam se mohou navázat těkavé látky. Jakmile pachová stopa zaschne, kapsička praskne a pachové látky se uvolňují do okolí,“ popisuje badatelka. MUPy se vylučují v játrech a přes plazmu se dostávají do krve a do moči. Některé se ale objevují i ve slinách a slzách, kde jsou však dominantnější jiné druhy proteinů – například ESP (proteiny exkrečních žláz), OBP (odorant vázající proteiny) nebo sekretoglobiny.

Čichám, čichám…

Pachy a vůně člověk vnímá v zásadě třemi orgány:

• Hlavní čichový orgán. Ve stropě nosní dutiny se nacházejí smyslové receptory – neurony zakončené množstvím řasinek ponořených ve slizničním sekretu. Vlákna neuronů vytvářejí svazky a po průchodu čichovou kostí vstupují do čichového laloku, kde probíhá první syntéza vjemů. Po ní přecházejí vjemy do amygdaly a hipokampu, tedy do center emocí a paměti. Přes přepojovací stanici mozku (thalamus) přestupují do čelního laloku, kde dochází k vědomému zpracování informace.

• Volná zakončení trojklanného nervu v nosní dutině. Aktivují se látkami s vysokou koncentrací nebo dráždivým účinkem. Tento systém funguje jako alarm upozorňující na nebezpečí.

• Vomeronazální (Jakobsonův) orgán. Vyskytuje se pouze u některých živočichů, u člověka se považuje za rudimentární (zakrnělý a jeho význam je diskutabilní). Tvoří jej úzká trubička v oblasti nosní přepážky, z níž vedou signály do amygdaly bez jakékoli aktivity v čelní oblasti. Jejich působení je tedy podvědomé.

Chemické parohy

V dlouhodobější komunikaci myších společenství jsou primární močové proteiny, v bližším kontaktu mezi jedinci ale hrají roli pravděpodobně jiné typy signálů. Když se myšky setkají, očichávají se, dotýkají se čumáčků, okolí očí a krku a získávají informace o svém protějšku z proteinů, které jsou produkty žláz v hlavové části, tedy hlavně ze slin a slz.

Díky genetickým studiím víme, že mezi jednotlivými poddruhy myši se tyto proteiny liší a slouží tak i k rozpoznávání vlastního poddruhu. Čím blíže hybridní zóně, tím pečlivější je výběr partnera, protože daň za omyl v podobě méně kvalitního hybridního potomstva může být vysoká. „Říká se tomu teorie zesílení mezidruhové bariéry,“ vysvětluje Barbora Vošlajerová.

Oba poddruhy se liší složením „vůně“ i jejím významem. Samci západního poddruhu mají větší slinné a slzné žlázy než samice. Tyto proteiny, ať už slinné, slzné nebo močové, tedy mohou sloužit jako jakési „chemické parohy“ myších samců – čím komplexnější a výraznější pach, tím úspěšnější samec, podobně jako u jelenů čím větší paroží, tím atraktivnější jedinec.

Ještě větší pohlavní rozdíly se vyvinuly třeba u kapybar. Dominantní samci mají u kořene nosu černě se lesknoucí pachovou kožní žlázu zvanou morillo, která v období rozmnožování produkuje bělavý sekret přitahující opačné pohlaví. Samičky kapybar mají podobné žlázy také, avšak podstatně menší.

Jak „voní“ nemoc

Nos byl po mnoho staletí jedním z nástrojů, jimiž lékaři určovali diagnózy u svých pacientů. Například dech nemocných tuberkulózou prý připomínal zápach tlejícího listí. Dnes se doktoři setkají daleko častěji spíše s cukrovkáři, jejichž dech je cítit po acetonu, případně s lidmi trpícími fenylketonurií, která je typická nasládlým pachem moči. Specifickou vůni může mít i pacient se zánětlivým onemocněním trávicího traktu. Například Crohnovu chorobu provází zvýšené množství pentanu v lidském dechu. Na zpřesňování analytických metod zjišťování těkavých organických látek nejen v lidském dechu pracuje Patrik Španěl z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, nositel Akademické prémie z roku 2021. O jeho výzkumu jsme psali v čísle 3/2022.

Podle nosa poznáš kosa

U muže asi větší nos automaticky silnější zájem dívek nevyvolá. Přesto je i u člověka pachová signalizace v komunikaci nesmírně podstatným a možná často podceňovaným faktorem. Na vědomé úrovni se orientujeme především zrakem a sluchem. Na té podvědomé už to může být trochu jinak, jak ostatně ukázal i experiment s hormonální antikoncepcí a odlišným výběrem partnerů.

Svět pachů a vůní je špatně uchopitelný, těžko se racionálně popisuje a podléhá subjektivním emocionálním dojmům. Možná také proto mu věda dosud nepřikládala až tak velkou pozornost. Mění se to až v posledních pár desítkách let. Za objev čichových receptorů a organizaci čichového systému byla udělena Nobelova cena v roce 2004 (americkým vědcům Richardu Alexovi a Lindě Buckové).

Bádání v oblasti čichu napomáhají nejnovější vědecké metody. Pachové molekuly lze zkoumat třeba pomocí hmotnostní spektrometrie. Díky ní například víme, že specifičnost určitého pachu nemá na starosti jedna látka, ale celá kombinace různých substancí. Neexistuje žádný konkrétní ženský nebo mužský feromon, který by se dal použít do parfému a úspěch na rande by byl zaručen. Pachová stopa každého jedince je výsledkem propojení mnoha faktorů včetně stravy a životního stylu.

Zatím méně prozkoumanou, ale fascinující oblastí je také vliv střevních bakterií neboli mikrobiomu na odér každého z nás. Analýza individuálního pachu by mohla v blízké budoucnosti pomoct i při diagnostice nemocí – na konceptu „elektronického nosu“ pracují mnohé laboratoře po celém světě. V příštích letech se tedy v této oblasti výzkumu ještě máme na co těšit. A třeba se i ve světě vědy dočkáme podobně napínavého příběhu, jako byl ten Jeana-Baptista Grenouille – muže, který neměl žádný pach, ale zato geniální čich.

Autorka: Leona Matušková

Foto: Jana Plavec (foto vědkyně)

Zdroj: Akademie věd ČR

Článek vyšel pod názvem Vůně jako komunikační směrovka v A / Magazínu 4/2024

Barbora Vošlajerová (Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR) vystudovala zoologii na Přírodovědecké fakultě UK. V letech 2001–2010 působila v Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci. Nyní je vědeckou pracovnicí laboratoře evoluční genetiky savců a popularizátorkou Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR v Liběchově. Zabývá se behaviorální genetikou, tedy rozdíly v chování a pachové komunikaci mezi oběma poddruhy myší domácích a jejich významu při vzniku druhů.

Grant EXPRO: Proč je diskuse o kolonialismu v Česku tak těžká

Matthew Rampley z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity bude zkoumat spojení Čechů a koloniálního světa.

I když české země nikdy neměly žádné kolonie, prvky spojované s fenoménem kolonialismu se objevují v českém umění i v kulturních institucích dodnes. Přesto je v České republice omezená vůle o otázkách spojených s využíváním nerostného či kulturního bohatství dřívějších kolonií mluvit. Proč tomu tak je, to se pokouší zjistit historik umění Matthew Rampley, který působí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a jehož výzkum získal od Grantové agentury ČR grant EXPRO.

„Když jsem začal víc sledovat design či filmy v českém kontextu, začal jsem si uvědomovat, kolik je v nich rasistických podobenství a stereotypů o jiných národech, kulturách či náboženstvích, a to nejen v těch historických. Navíc i v České republice jsou muzea, která mají sbírky artefaktů z dříve kolonizovaných zemí. Co mě ale zaujalo nejvíc, byla skutečnost, že se tady nevede téměř žádná debata o původu některých muzejních či uměleckých děl,“ přibližuje Rampley podněty, které ho vedly k projektu s názvem Češi a koloniální svět: Design a vizuální kultura od roku 1848.

Rampley si všiml, že zatímco například v Polsku a Rakousku se o koloniálním dědictví vážně diskutuje již delší dobu, u nás se o těchto tématech mluví se značnou neochotou.

Kdo je bez viny

Kritika koloniálních postojů a praktik se obvykle týká velkých evropských říší a původem britský vědec chce zjistit, jak moc jsou tyto otázky relevantní pro dnešní Českou republiku. I když totiž nikdy nebyla přímo koloniální mocností, byla součástí evropské koloniální minulosti a Češi se na ní podíleli jako obchodníci, objevitelé či správci ve službách různých impérií.

Přesto se Češi vnímají spíše jako země kolonizovaná Habsburky, Třetí říší či Sovětským svazem a nemají moc pochopení pro snahy o dekolonizaci, které se objevují napříč západní Evropou.

Často v této souvislosti namítají, že jsou malý národ, který nikdy neměl kolonie. Matthew Rampley tyto postoje chápe, podle něj je ale důležité o těchto věcech mluvit a otevírat diskusi například o původu některých muzejních artefaktů či roli jednotlivců v koloniální éře.

I když se u nás občas přiznává, že se tyto předměty v muzejních sbírkách nacházejí, komentátoři mají tendenci tuto skutečnost omlouvat nebo vysvětlovat tím, že naše situace byla od té, která panovala v imperiálních mocnostech jako Británie nebo Francie, odlišná.

Nejen v Česku pak padá v diskusích o dekolonializaci argument, že to tak dělali všichni, tak proč bychom za to měli být v současnosti obviňováni. Podle Rampleyho je však nutné se dívat na to, zda v té době byly jiné možnosti, jak k věcem přistupovat, a dodává, že už v polovině 19. století zaznívala kritika kolonialismu.

Tvrzení o české nekoloniální minulosti je tedy jen jedna strana mince. Existuje totiž spousta důkazů, že vztah k impériím a koloniím byl mnohem složitější.

„Chci této situaci porozumět a snažím se naznačit, že i Češi byli zapleteni do kolonialismu, a to nejen jako oběti, ale i jako aktéři. Mimo jiné tady existují stejné druhy koloniálních představ a předsudků jako v bývalých impériích. Dobrým začátkem by podle mě mohlo být přiznání si faktu, že i Češi užívali výhod kolonialismu, a také snaha otevřeně mluvit třeba o původu muzejních artefaktů. To nám může pomoci pochopit i některé aspekty současné české společnosti a také zaujmout otevřenější a kritičtější postoj k minulosti.“

Moralizování není cesta

Matthew Rampley však zdůrazňuje, že není příznivcem moralizování a vytváření viny za činy minulosti, to podle něj není produktivní cesta. Jak říká, je nutné posuzovat každý čin, artefakt či umělecké dílo samostatně.

„Určitě není potřeba například vracet všechny koloniální předměty původním majitelům či do zemí původu, ale mělo by se o cestách, jakými se dostaly do českého kulturního dědictví, mluvit. A třeba si i vzít příklad z některých evropských institucí, jako jsou Wereldmuseum (Muzeum světové kultury) v Leidenu nebo Weltmuseum ve Vídni, které začaly využívat historii artefaktů ve svých sbírkách pro vzdělávání a osvětu,“ dodává Rampley.

Autorka: Ema Marušáková

Zdroj: Masarykova univerzita

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu | Jana Skopalová: Analytická chemie se stala mou srdeční záležitostí

U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě stojí za zmínku příběh Jany Skopalové, která se během studia specializovala na analytickou chemii, která se stala její srdeční záležitostí. Ve své vědecké práci propojuje elektrochemii s hmotnostní spektrometrií a vyvíjí nové metody využitelné v praxi.

Její výzkum má významný přesah do farmaceutického průmyslu i boje proti nebezpečným drogám.

Český rozhlas - Meteor | O naklonované ovci, největším kráteru a házení žabek

• Umí konipas pást koně?
• Lze být závislý na antidepresivech?
• Nejslavnější ovce
• Měla Země dva měsíce?
• Hází žáby žabky?
• Proč sova létá tiše?

Hovoří ornitoložka Alena Klvaňová, psychiatr Martin Anders nebo astronom Pavel Gabzdyl. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Co sova ví? Jennifer Ackermanové nakladateství Kazda čte Dana Černá.

ČT - Hyde Park Civilizace | Jak přesvědčit blízké, aby nevěřili konspiracím?

Odpovídá světově uznávaný experimentální psycholog z Harvardu, Steven Pinker.

Český rozhlas | Kvůli změně klimatu vědci hledají nové zemědělské plodiny. Dařit se bude vínu

Desítky tisíc druhů rostlin jsou jedlé, pěstujeme jich ale jen pár set. Vědci se teď snaží kultivovat nové kvůli změně klimatu. K úspěšnému zdomácnění rostlin před 12 tisíci lety přispěly chutné plody a schopnost růst na poli.

Pšenice, rýže a kukuřice se dnes starají o obživu poloviny lidstva. Pouhých 15 druhů plodin nám dodává 90 procent kalorií. Vědce proto zajímalo, co k tomu přispělo.

Rozhodující byla schopnost přizpůsobit se změně prostředí a malý počet genů, které nahrávají kultivaci. „Musí být snadno pěstovatelné a skliditelné,“ upozorňuje pro Český rozhlas Plus rostlinná bioložka Fatima Cvrčková.

„Akumulují víc mutací, z nich některé ale třeba zvyšují výnos nebo odolnost,“ přidává další předpoklady zdomácnění rostlin rostlinný biolog David Kopecký.

Nabízí se otázka, proč ke klíčovým plodinám pro lidstvo nepatří také brambory. „Ohrozil je jediný parazit,“ uvažuje Fatima Cvrčková s poukazem na hladomor v Irsku v 19. století, který způsobila plíseň bramborová.

Klimatická změna zhoršuje poměry v zemědělské krajině. Z pohledu vědců je možné, že obilnářskou oblastí se místo Jižní Moravy stane Vysočina.

Při hledání nových plodin či odrůd by mohly posloužit klimatické modely. Farmářům pomůžou odhadnout, jakou perspektivu mají za několik desítek let.

Některým plodinám ale změna klimatu nahrává. „V České republice jsme schopni vyrobit velmi kvalitní červená vína,“ dodává Kopecký. Podle něj se můžeme těšit na vína kvality Itálie nebo Španělska.

Co rostlinám usnadňuje stát se zemědělskými plodinami? Jak rozdílně čerpají vodu? Může vhodná DNA zlepšit jejich odolnost? Debatují rostlinní biologové Fatima Cvrčková a David Kopecký, spoluúčinkuje herec Roman Štabrňák.

Český rozhlas | ‚Jakmile rostlina píchá nebo žahá, zajímá mě,‘ říká kaktusář. Botanická zahrada UK slaví 250 let

„Člověk vyskočí z auta, teď se hledá buď azorela, nebo berberis, a já se u toho snažím ještě najít nějaký ten kaktus, který je často zašitý v křoví nebo v nějaké puklině u skály,“ vypráví o své nedávné expedici do Argentiny odborník na kaktusy a sukulenty z Botanické zahrady PřF UK Tomáš Procházka. Jaké rostliny ho na cestách nejvíce zaujaly? A dají se v Argentině potkat „živé kameny“?

Český rozhlas | Mořské houby, které jedí plast? Havajští vědci našli nové řešení v boji se znečištěním oceánů

Vědci na Havaji objevili mořské houby, které dokážou požírat plast. Tato novinka by mohla pomoci v boji proti znečištění oceánů, odborníci ale stále upozorňují, že nejdůležitější je především snížit samotnou výrobu plastů.

Plastový odpad je jednou z největších ekologických hrozeb pro oceány, protože se rozkládá extrémně pomalu. Vědci z Havajské univerzity v Honolulu narazili na nečekané řešení – mořské houby, které si plastem doslova „zpestřují jídelníček“.

Po odebrání vzorků mořských hub z písku, mořských řas a korálů poblíž havajského ostrova O’ahu zjistili, že více než 60 procent testovaných druhů dokáže požírat polyuretan – jeden z nejběžněji používaných plastů. Některé houby navíc během experimentů zvýšily svou „rychlost stravování“ až o 15 procent za pouhé tří měsíce.

Tým nyní zkoumá, zda by se houby daly vyšlechtit tak, aby plast rozkládaly ještě efektivněji. Zároveň hledají další druhy, které by mohly likvidovat i jiné druhy plastového odpadu, které se hůře rozkládají.

Podle vědců jde o velký krok vpřed, samo o sobě to ale nestačí. „Technologické inovace jsou cenné, neměly by však zastínit nutnost snížit produkci plastů,“ upozorňuje Antaya March z Globalního centra pro nakládání s plasty na univerzitě v Portsmouthu.

Každý den se do oceánů dostane až osm milionů kusů plastového odpadu. Výsledkem jsou gigantické hromady plovoucího smetí, jako Velká tichomořská odpadková skvrna, která se nachází právě nedaleko Havaje a svou rozlohou trojnásobně přesahuje Francii.

Plasty přitom obsahují nebezpečné chemikálie a běžně končí i v potravním řetězci. Podle výzkumů má dnes plast v těle každá třetí ryba určená k lidské konzumaci.

Odborníci proto varují: „Nejúčinnější je zamezit plastům ve vstupu do oceánů. Jakmile jsou ve vodě, je už pozdě.“

Houby tak mohou být součástí řešení, pokud se ale nezmění náš vztah k plastům, oceány se budou dál plnit odpadem – bez ohledu na to, kolik mikroorganismů ho dokáže strávit.

WIRED | Který překladač je nejlepší?

Bezplatné strojové překlady, včetně těch poháněných AI, zvládnou bleskově a překvapivě správně přeložit text, i když často velmi otrocky. Na přirozenost nebo dokonce kreativitu však zapomeňte. Jak v našem testu uspěl Google Translate, čím dál populárnější DeepL, Claude.ai nebo ChatGPT?

Na startovní čáru našeho překladatelského souboje jsme jako první postavili platformu Google Translate. V roce 2025 jde o nejvyhledávanější online překladač slov, vět i celých webových stránek. Jeho náskok je masivní a jen tak pro zajímavost: uživatelého ho vyhledávají nejen přes výraz "Google překladač", ale i jako "Googl překladač", "Gugl překladač" či "Goo překladač". Pro testovací překlad z češtiny do angličtiny jsme přidali ještě čím dál populárnější německou aplikaci DeepL, dva AI chatboty Claude.ai a ChatGPT a českou aplikaci Lindat Translation, za níž stojí Ústav formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Všem jsme zadali stejný úkol přeložit z češtiny do angličtiny tři texty: formální pracovní e-mail odmítající nabízené služby, krátkou báseň „Bílým šátkem mává“ Nobelovkou ověnčeného velikána české poezie Jaroslava Seiferta a odstavec z vědeckého článku na WIRED.CZ, záměrně obsahující citaci v uvozovkách, neboť s tím má řada strojových překladačů potíže.

Výsledné překlady jsme porovnali a také je nechali zhodnotit rodilým mluvčím, jímž je Jeffrey Buehler, ředitel pražské pobočky americké vzdělávací organizace Institute for Study Abroad.

WIRED | Který překladač je nejlepší?

Bezplatné strojové překlady, včetně těch poháněných AI, zvládnou bleskově a překvapivě správně přeložit text, i když často velmi otrocky. Na přirozenost nebo dokonce kreativitu však zapomeňte. Jak v našem testu uspěl Google Translate, čím dál populárnější DeepL, Claude.ai nebo ChatGPT?

Na startovní čáru našeho překladatelského souboje jsme jako první postavili platformu Google Translate. V roce 2025 jde o nejvyhledávanější online překladač slov, vět i celých webových stránek. Jeho náskok je masivní a jen tak pro zajímavost: uživatelého ho vyhledávají nejen přes výraz "Google překladač", ale i jako "Googl překladač", "Gugl překladač" či "Goo překladač". Pro testovací překlad z češtiny do angličtiny jsme přidali ještě čím dál populárnější německou aplikaci DeepL, dva AI chatboty Claude.ai a ChatGPT a českou aplikaci Lindat Translation, za níž stojí Ústav formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Všem jsme zadali stejný úkol přeložit z češtiny do angličtiny tři texty: formální pracovní e-mail odmítající nabízené služby, krátkou báseň „Bílým šátkem mává“ Nobelovkou ověnčeného velikána české poezie Jaroslava Seiferta a odstavec z vědeckého článku na WIRED.CZ, záměrně obsahující citaci v uvozovkách, neboť s tím má řada strojových překladačů potíže.

Výsledné překlady jsme porovnali a také je nechali zhodnotit rodilým mluvčím, jímž je Jeffrey Buehler, ředitel pražské pobočky americké vzdělávací organizace Institute for Study Abroad.

Český rozhlas | Čeká nás Divoký západ s umělou inteligencí. Evropa by měla vyvinout řídicí systém, vyzývá odborník

Jak čelit urychlování vývoje umělé inteligence tlačeného korporacemi i americkou administrativou? Investovat do vlastních jazykových modelů už se Evropě nevyplatí, míní odborník. „Začínají se opakovat 50. léta, akorát na steroidech. Velmi důležitý potenciál pro Evropu, která zaspala a prokoučovala možnost být relevantní ve vývoji AI, není vyvíjet regulace, ale vyvinout volant a brzdy,“ říká Jan Romportl v pořadu Host Lucie Výborné.

Apple ukončuje end-to-end šifrování iCloudu ve Velké Británii po vládním nátlaku

Technologický gigant Apple oznámil, že kvůli tlaku britské vlády ukončuje možnost koncového šifrování dat v iCloudu pro uživatele ve Velké Británii. Toto rozhodnutí vyvolalo silnou reakci ze strany odborníků na kybernetickou bezpečnost a digitální práva. Jaké dopady bude mít tato změna a co to znamená pro ochranu soukromí?

Sciencemag.cz | Majorana 1 – Microsoft představil topologický kvantový procesor

Jak už proběhlo médii, Microsoft představil osmiqubitový topologický kvantový procesor Majorana 1. Následující shrnutí používá 3 hlavní zdroje:

• článek v Nature
• doprovodný článek na arXiv
• tisková zpráva Microsoftu.

Samozřejmě zájem o věc bývá v těchto případech spojen s celou řadou nedorozumění a zkreslení. Tak snad jen lze doufat, že v následujícím textu jich bude méně než obvykle (ve stylu, že „kvantový počítač počítá v paralelních vesmírech“ apod.).

Začněme tiskovou zprávou Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, jejíž vědci měli být právě v čele výzkumného týmu Microsoftu.

• má se jednat o „dávkové“ publikování x objevů, celá řada věcí byla teď oznámena najednou;
• topologický supravodič má být novým stavem hmoty, jeho základem jsou Majoranovy nulové módy (poznámka: zde se jedná trochu o zmatení
• v tom smyslu, že topologické supravodiče již jsou zkoumány delší dobu);
• na publikaci v Nature vědci navázali také článkem, který je v současné době v preprintu na arXiv a který nastiňuje plán, jak jejich technologii rozšířit na plně funkční topologický kvantový počítač (to v samotné publikaci v Nature není, zdá se vyplývat mezi řádky).
• qubity jsou reprezentovány anoyny, kvazičásticemi, která vzniká jako výsledek korelovaných stavů mnoha interagujících částic na povrchu materiálu, v tomto případě supravodivého nanodrátku; anyony nejsou ani bosony, ani fermiony, existují podle všeho pouze ve 2D;
• významné na novém systému má být několik věcí: má v něm být zabudována robustní oprava chyb na úrovni hardwaru (poznámka: qubity mají velkou chybovost, krátkou životnost; pro plošně využitelný kvantový počítač je klíčové dokázat provázat systém logických qubitů; jde o to, kolik fyzických qubitů potřebujeme k tvorbě jednoho logického); „vzhledem k tomu, že kvantová informace je distribuována a uložena v rámci fyzikálního systému, nikoli v jednotlivých částicích nebo atomech, je méně pravděpodobné, že informace zpracovávaná topologickými qubity ztratí svou koherenci, což vede k větší odolnosti systému vůči chybám,“ uvádí průvodní tisková zpráva.
• teď se trošku začneme zamotávat; pro topologické kvantové výpočty jsou vhodným nástrojem Majoranovy částice
• konkrétně Majoranovy nulové módy; tyto částice jsou výjimečné tím, že jsou svými vlastními antičásticemi a jsou schopny uchovat si „paměť“ svých relativních poloh v čase; jejich fyzickým pohybem kolem sebe je možné vytvořit robustnější kvantovou logiku (poznámka: jaký je tedy přesně vztah mezi anyony a Majoránovými nulovými módy?)

Výzkumníci realizovali anynony umístěním polovodičového nanodrátku arsenidu india velmi blízko hliníkového supravodiče. Za správných podmínek se polovodičový drátek stane supravodivým a vstoupí do topologické fáze. Na koncích drátu vznikají Majoránovy nulové módy.

David Aasen et al, Roadmap to fault tolerant quantum computation using topological qubit arrays, arXiv (2025). DOI: 10.48550/arxiv.2502.12252 Zdroj: University of California – Santa Barbara / Phys.org

Microsoft se tímto typem kvantových počítačů zabývá již skoro 20 let a není jediný.

Nicméně v nově vydané TZ se praví mj:

• kvantové počítače schopné řešit smysluplné problémy v průmyslovém měřítku zde díky novému objevu budou již za několik let, nikoliv desetiletí;
• nová architektura použitá při vývoji procesoru Majorana 1 nabízí cestu k umístění milionu qubitů na jediný čip, který se vejde do dlaně (poznámka: i viz výše, klíčové ovšem je, kolik fyzických qubitů bude potřeba na jeden logický; také zatím nejde o „celkový“ počítač);
• architekturu odolnost proti chybám na úrovni hardwaru Microsoft označuje za „první topologické jádro na světě“;
• komerčně důležité aplikace budou také vyžadovat biliony operací na milionu qubitů, což by bylo při současných přístupech, které se spoléhají na jemně vyladěné analogové řízení každého qubitu, neúnosné; nový přístup týmu Microsoftu k měření umožňuje ovládat qubity digitálně; což fyzikální požadavky na sestavení škálovatelného stroje;
• kvantové technologie v podání Microsoftu mohou být snadno integrovány (a již do nějaké míry jsou) s cloudem nebo umělou inteligencí; MS Azure Quantum dnes nabízí sadu integrovaných řešení, která zákazníkům umožňují využívat tyto platformy pro umělou inteligenci a vysoce výkonné výpočty;
• podstatnou překážkou technologie v posledních 20 letech bylo, že Majoranovy částice až dosud „nikdo neviděl“; nyní se podařilo nejen vytvořit Majoranovy částice, které pomáhají chránit kvantovou informaci před náhodným narušením, ale také z nich lze tuto informaci spolehlivě odečítat pomocí mikrovln (PH: to je, chápu-li dobře, základ funkčnosti nového čipu); Majoranovy částice skrývají kvantovou informaci, což ji činí odolnější, ale také hůře měřitelnou. Nový je tak přesný, že dokáže zjistit rozdíl mezi miliardou a miliardou a jedním elektronem v supravodivém vodiči – což odpovídá tomu, v jakém stavu se qubit nachází, a tvoří základ pro kvantové výpočty;

Další technické podrobnosti: Topologická qubitová architektura společnosti Microsoft má hliníkové nanodrátky spojené dohromady do tvaru H. Každý H má čtyři ovladatelné majorány a tvoří jeden qubit. Kvantový čip, jak je nyní navržen, funguje v ekosystému s řídicí logikou, chladicím zařízením, které udržuje qubity při teplotách mnohem nižších než je mezihvězdný prostor, a softwarovým zásobníkem, který se může integrovat s umělou inteligencí a klasickými počítači.

Arsedid india se v TZ Microsoftu označuje jako topovodič. Dnes se tato sloučenina používá například např. v infračervených detektorech. Za extrémně nízkých teplot se má jednat o hybrid supravodiče a polovodiče.

Mohou vakcíny proti covidu způsobovat rakovinu? Jaká jsou fakta?

V poslední době se znovu šíří spekulace, že vakcíny proti covidu mohou způsobovat rakovinu. Tato tvrzení často vycházejí z nepodložených domněnek nebo chybného výkladu vědeckých studií, přesto se rychle šíří na sociálních sítích a v misinformačních médiích.

Proto jsme se rozhodli toto téma rozebrat vědecky a srozumitelně. V sérii článků se podíváme na to, co o vztahu vakcín a rakoviny skutečně víme, co říkají odborné studie a jak fungují mechanismy imunitního systému i samotných vakcín.

Podívejme se na fakta – bez emocí, bez manipulací, ale s důrazem na vědecké poznatky. 🔬

❗Článek 1. Stále žádný důkaz, že vakcíny proti COVID-19 zvyšují riziko rakoviny Neexistuje žádný vědecký důkaz, že by vakcíny proti COVID-19 způsobovaly nebo urychlovaly rakovinu. Přesto odpůrci očkování šíří mylné interpretace studií, aby podpořili své tvrzení.

👉Hlavní fakta:

Klinické studie i dlouhodobé sledování stovek milionů podaných dávek prokázaly bezpečnost mRNA vakcín od Pfizer/BioNTech a Moderny. Vakcíny výrazně snižují riziko těžkého průběhu COVID-19 a zachránily miliony životů.

Národní onkologický institut USA a Americká společnost pro rakovinu uvádějí, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by vakcíny způsobovaly rakovinu, zhoršovaly její průběh nebo zvyšovaly riziko recidivy.

Odpůrci vakcín se odvolávají na revizní článek v časopise International Journal of Biological Macromolecules, který mylně interpretuje výsledky studie na myších s melanomem.

Studie ve skutečnosti neprokázala, že modifikovaná mRNA podporuje růst nádoru. Ukázala pouze, že nemodifikovaná mRNA měla v modelu melanomu silnější protinádorovou imunitní odpověď.

Autoři revizního článku chybně tvrdí, že mRNA vakcíny potlačují imunitní systém a podporují růst rakoviny. Toto tvrzení vyvrátili odborníci i původní autoři studie.

👉mRNA vakcíny, včetně těch proti COVID-19, fungují tak, že instruují malý počet buněk v těle, aby produkovaly specifické proteiny, které následně vyvolají imunitní odpověď. Tyto vakcíny obsahují modifikovanou mRNA (s tzv. N1-methylpseudouridinem), která umožňuje mRNA doručit zprávu do buňky, aniž by byla zničena imunitním systémem. A právě o této modifikované mRNA koluje mnoho misinformací.

👉Jak funguje N1-methylpseudouridin:

Tato přirozeně se vyskytující modifikace RNA umožňuje mRNA vakcínám doručit svůj signál do buněk bez spuštění nadměrné imunitní reakce.

Neoslabuje imunitní systém, ale pouze umožňuje efektivnější přenos genetické informace.

👉Odborníci zdůrazňují, že manipulativní interpretace vědeckých studií slouží dezinformačním kampaním proti očkování. Skutečné důkazy potvrzují bezpečnost a účinnost vakcín.

CHIP.cz | Jak podepsat dokument online? Tiskárnu už nepotřebujete, stačí počítač nebo mobil

Občas nastane situace, kdy potřebujete podepsat důležitý dokument – ať už jde o smlouvu, čestné prohlášení nebo jinou písemnost. Tyto materiály dnes často přicházejí elektronicky, například e-mailem. Ale jak se podepsat, když dokument existuje jen na obrazovce vašeho mobilu či počítače?

Kosmonautix.cz | Falcon 9 vynese hledače blízkozemních objektů

Agentura NASA oznámila, že k zajištění služeb spojených s vynesením mise NEO Surveyor, využije firmy SpaceX. Nový teleskop má detekovat a pozorovat planetky a komety, které mohou představovat pro Zemi riziko v případě vzájemné kolize. Smlouva s pevně stanovenou sumou cenou byla zadána v rámci projektu NASA Launch Services II s neurčitou dodávkou/neurčitým množstvím. Celkové náklady NASA na služby spojené se startem činí přibližně 100 milionů USD, což zahrnuje službu vypuštění a další náklady související s misí. NEO Surveyor má odstartovat z Floridy nejdříve v září 2027 na raketě Falcon 9 od SpaceX.

RESPEKT | Nebuďme naivní. Umělá inteligence se může pro společnost stát podobně toxickou jako sociální sítě

Rozhodně by pomohlo, kdyby se tvůrci různých modelů AI nesnažili o přílišnou podobnost jejich výtvorů s lidskými bytostmi. Nevytvářely by tak zbytečné zmatky v hlavách reálných lidí.

OSEL.cz | Core Power hodlají masově vyrábět plovoucí jaderné elektrárny pro pobřeží USA

Britská společnost Core Power použije přístup legendárního programu „Liberty“ z dob, kdy Spojené státy bojovaly proti nacistům a bude podobným způsobem masově vyrábět plovoucí jaderné elektrárny s reaktory založenými na tavených solích. Flotila těchto elektráren by měla zajistit energetickou bezpečnost pro těžký průmysl a námořní dopravu.

National Geographic | Pouhých deset minut chůze pozpátku denně dokáže změnit vaše tělo i mysl k nepoznání

Tento přehlížený pohyb může posilovat svaly, zlepšovat rovnováhu, a dokonce posilovat paměť. Nevýhodou je, že nevidíte, kam jdete.

Chůze je jedním z nejjednodušších a nejdostupnějších způsobů, jak se udržet v kondici, ale udělat pár kroků pozpátku by mohlo přinést ještě větší výhody. Tento zdánlivě netradiční pohyb, známý jako retro chůze, si získává pozornost, protože zlepšuje rovnováhu, posiluje málo využívané svaly, a dokonce bystří kognitivní funkce.

Trumpova administrativa brzdí vědecký výzkum navzdory rozhodnutí soudu

Pomocí tajemného zákona úředníci fakticky zpozdili financování ze strany Národních institutů zdraví, takže lékařské studie jsou ohroženy.

Trumpova administrativa zablokovala klíčové části aparátu federální vlády pro financování biomedicínského výzkumu v oblastech je rakovina a závislosti, a to navzdory příkazu federálního soudce uvolnit peníze na granty.

Spolu s dalšími průtahy a navrhovanými změnami ve financování N.I.H. na počátku Trumpovy vlády způsobily tyto průtahy krizi v americkém biomedicínském výzkumu.

ČT 24 - Věda | Ledovce tají v posledních deseti letech stále rychleji, popsala studie

Tání ledovců za poslední desetiletí dramaticky zrychlilo, svět tak přichází o zdroje sladké vody a hladiny oceánů se kvůli tomu zvyšují. Vyplývá to z rozsáhlé mezinárodní studie, jejíž výsledky ve středu zveřejnil odborný magazín Nature.

Na 35 vědeckých týmů od roku 2000 do roku 2023 analyzovalo ledovce po celé planetě. V roce 2000 měly ledovce bez započítání Antarktického ledového příkrovu a Grónského ledového příkrovu rozlohu 705 221 kilometrů čtverečních a tvořilo je odhadem 121 728 miliard tun ledu.

Do roku 2023 přišly ledovce zhruba o pět procent ledu. Míra úbytku se pohybovala mezi dvěma procenty na arktických a subpolárních ostrovech a 39 procenty ve střední Evropě. V průměru tak podle studie ztrácely 273 miliard tun ledu ročně. Vědci ale upozornili na to, že úbytek ledu značně zrychlil v druhé části studie, která trvala od roku 2012 do roku 2023. Za toto období roztálo o 36 procent ledu více než za první období (2000 až 2011).

Zmíněné tání ledovců od roku 2000 do roku 2023 vedlo ke zvýšení hladiny oceánů o osmnáct milimetrů. Studie poukázala, že tání je rovněž výraznou ztrátou regionálních zdrojů sladké vody. Zmíněných 273 miliard tun ledu, které průměrně každý rok roztály, znamenají podle glaciologa a jednoho z vedoucích studie Michaela Zempa množství vody, které by celému lidstvu postačilo k přímé spotřebě na třicet let. Zemp vychází ze spotřeby tři litry vody na osobu na den.

To ale není jediný negativní dopad úbytku ledovců. Jejich ztráta například zhoršuje i dostupnost pitné vody. Hlavně regiony v Asii a Jižní Americe závisí na vodě z ledovců jak pro lidskou spotřebu, tak i pro zavlažování.

Tání ledu také druhotně urychluje klimatické změny. Když zmizí led, odhalí se tmavší povrch pod ním. A to snižuje odrazivost země, tedy schopnost odrážet sluneční záření. Tím způsobem se zvyšuje množství absorbovaného tepla, což může urychlit globální oteplování a způsobit extrémnější počasí, jako jsou sucha, povodně a hurikány.

Na ledovce jsou navázané také důležité ekosystémy. Využívá je množství druhů specializovaných na chlad a mráz. Úbytek těchto oblastí může ohrozit místní faunu a flóru, včetně těchto endemických druhů. Další dopady se jen špatně předpovídají kvůli složité propojenosti ekosystémových vazeb.

Další vliv dopadá už nyní na obydlená místa. Ledovce totiž slouží jako přirozená hradba, která drží svahy, skály a kopce. Pokud zmizí, snižuje se i stabilita těchto míst. Jejich úbytek může způsobit zvýšené riziko sesuvů půdy a lavin, což ohrožuje infrastrukturu a životy v horských oblastech.

National Geographic | Retro je v kurzu. Mládež v Soulu objevuje kouzlo vinylů, kazet a starých kaváren

Od improvizovaných K-Pop tanců a retro vinylových barů až po obskurní dorty a kavárny s deštěm. Kultura mládeže má v ulicích Soulu mnoho podob.

Sotva zapadlo slunce v dalším pracovním dni jihokorejského hlavního města, už se ulice Hongdae plní lidmi. Skupinky přátel se proplétají centrální čtvrtí Soulu a přitahují je jasná světla ulice Eoulmadang, jejíž dlažba je pokryta barevnými nástěnnými malbami. Tady se skupinky rozcházejí a míří za vybranou noční zábavou. Někteří se zastaví v první hospodě, na kterou narazí, a usadí se u venkovních stolů na pivo a smažené kuře.

Mnozí ale pokračují v procházce, zastavují se, aby si prohlédli výlohy obchodů s levnou módou nebo si ve stánku s občerstvením koupili zmrzlinu. Jiní si zkontrolují účes a make-up a pak se nahrnou do kabinek fotoateliérů s rekvizitami v podobě obrovských klobouků a plastových slunečních brýlí. A extroverti tančí a zpívají na celé kolo u oken sahajících od podlahy ke stropu v karaoke místnostech a užívají si pozornost pobavených kolemjdoucích.

Davy se shromažďují kolem půlkruhu vyznačeného na zemi na horním konci téměř kilometrové ulice. Všichni mají v rukou telefony, mnozí si nastavují kamery na stativech. Ti vzadu se staví na špičky a snaží se zahlédnout dění.

Uprostřed ruchu stojí pět dívek na prahu dospělosti, oblečených do šedých sukní, černých bot a bílých topů. S nesmělými úsměvy začínají – zvedají ruce vysoko do vzduchu, klesají k zemi, krouží boky. Během 45 minut předvádějí sestavy proslavené K-popovými skupinami jako Ive a Gfriend, přesně napodobujíce videa, která viděly na YouTube nesčetněkrát.

Nad bary a restauracemi v uličce Nogri Alley, která se nachází v jedné z nejpohodovějších čtvrtí Soulu, Euljiro, visí neonové nápisy v dobovém stylu.

To, že taneční tým předvádějící známé sestavy dokáže přilákat tak velké množství diváků, je známkou trvalé popularity K-popu. Je to vášeň, se kterou se opakovaně setkávám během svých několika dní v Soulu, když projíždím rozlehlým městem a snažím se poznat kulturu mládeže ve všech jejích podobách. K-popu je dokonce věnován komplex HiKR Ground. Při mé návštěvě této instituce v centru města jsou však její čtyři patra věnována výstavě představující trend, který je mezi mladými obyvateli Soulu stejně populární: hraní her a hráči známému jako Faker.

Faker (vlastním jménem Lee Sang-hyeok), který se specializuje na multiplayerovou online bojovou hru League of Legends, je v Jižní Koreji na vrcholu obdivu. „Lidé tady sledují videohry stejně jako vy fotbalové zápasy,“ říká můj místní průvodce Yang Yong-su neboli „Ricky" ze společnosti Intrepid Travel, zatímco se procházíme zaplněnými prostory věnovanými této hvězdě. „Jdou na stadion a dívají se, jak hraje.“

Faker zde rozhodně vyvolává stejné vzrušení jako fotbalista z Premier League v Anglii. Fronty se tvoří u interaktivních displejů, na nichž jsou fanoušci nahráváni, jak křičí na jeho obří podobiznu obdivné vzkazy, nebo se nechávají fotografovat, jak pózují u obrazovek s videem. Mnohé z exponátů jsou příjemně nenáročné. Teenageři se shlukují kolem dlouhého stolu a soustředěně kreslí karikatury Fakera, které si připínají na zeď, nebo skromně nabízejí plastovou růži jeho kartonovému výřezu v životní velikosti, zatímco si je kamarádi fotí.

Láska k low-fi sahá daleko za hranice HiKR, jak jsem zjistil při svém dalším průzkumu. Vinyl bary a obchody s deskami jsou roztroušeny po celém městě, přičemž regály v těch druhých prozrazují zvláštní náklonnost k filmovým soundtrackům. V podnicích, jako je Hills & Europa, spoře osvětlený prostor v postranní ulici ve čtvrti Yongsan, je za barem více LP desek než lahví alkoholu. U malých stolků sedí dvacetiletí lidé, jejichž tváře osvětluje světlo svíček, a zaplňují místnost veselým štěbetáním, zatímco DJ pouští dokola disko-funk, Motown a klasiku 80. let.

Na druhém konci města v Hongdae se Stereophonic Sound posouvá o krok dál v oceňování analogové hudby. V uličce nedaleko soulské umělecké univerzity se nachází střídmý kavárenský bar a obchod s životním stylem, kde za pultem najdete nezbytné vinyly a mladou obsluhu, která při mé návštěvě plynule přechází mezi „baristou" a „diskžokejem" podle potřeby. Na jedné stěně, pod nápisem inzerujícím "půjčovnu zvuku", však visí méně očekávané předměty: kazetové přehrávače ve stylu walkmanů, doplněné sluchátky z oranžové pěny.

Zatímco si prohlížím regály s kazetami, přichází mladá žena v teplákové soupravě Adidas, bere soundtrack k Pulp Fiction a kazetový přehrávač a s ledovým americanem je odnáší na slunce. Přístroje na půjčení jsou k objednávce nápojů zdarma - jedinou podmínkou je, že je do hodiny vrátíte.

Vinyly plní také regály za pultem v Hakrim Dabang na severovýchodě ve čtvrti Jongno, ale atmosféra v kavárně je všechno, jen ne strohá. Všude je něco, co upoutá pozornost: černobílé fotografie starých západních hudebníků svírajících saxofony nebo housle, Mozartova busta, klavír, otlučené knihy v tvrdých deskách. Interiér, který je místem setkávání umělců a volnomyšlenkářů od roku 1956, se od té doby příliš nezměnil, s nízkými sedadly rozdělenými do boxů a mezipatrem u stropních trámů. Změnili se však zákazníci - převážně studenti z nedalekého univerzitního kampusu, kteří sedí a ťukají do svých laptopů se sluchátky v uších, mléčné koktejly na dosah ruky.

Cafe-bar Stereophonic Sounds půjčuje zákazníkům zdarma osobní kazetové přehrávače v rámci služby půjčování zvuku.

V pozadí hraje valčík a já si objednávám charakteristickou kávu Hakrim Dabang - vídeňskou se šlehačkou, která se podává v květinovém porcelánu. Obsluha Park Mi-young v působivě čisté zástěře zmiňuje její oblíbenost. „Možná mladí lidé viděli podobné podniky jen v televizi a chtějí zažít něco nového,“ říká. „Chtějí moderní kávu, ale mají rádi atmosféru starých časů.“

Naštěstí v Soulu stále nechybí atmosféra starých časů. Podobně starobylý jako Hakrim Dabang je Shinheung Market v Haebangchonu, jižně od Jongna. Tato čtvrť, která se vine kolem jižního úpatí hory Namsan, nabízí výhledy na její nejznámější dominantu – N Seoul Tower, tyčící se nad střechami domů. Kdysi zde žili nejchudší obyvatelé města, včetně těch, kteří byli vysídleni během korejské války v letech 1950–1953 a přeběhlíků ze Severní Koreje. Po čtyři desetiletí zde nakupovali potraviny na místním trhu, než se jeho stav zhoršil natolik, že musel být uzavřen.

V devadesátých letech 20. století proběhl ve čtvrti projekt regenerace a v roce 2021 byla tržnice znovu otevřena pod novým názvem. Staré značení a chaotická struktura původních větrných bloků zůstaly zachovány, ale v malých jednotkách lemujících úzké uličky se nyní nacházejí vintage obchody, nudlové restaurace a bary. Odsunu dveře jednoho z nich, Gil Bar Dak, a vstoupím do temného prostoru ověšeného pohádkovými světýlky a santovskými ozdobami - což prozrazuje obdivuhodnou oddanost Vánocům, vzhledem k tomu, že je červen. Tady, mezi skupinkami mladých přátel, potkávám pár kolem třicítky, který si vychutnává láhev vína na večerní rande. „Jsme tu poprvé,“ říká Mun Ji-suk, bezchybná v bílých šatech a svetru. „Chtěli jsme přijít a zažít atmosféru, kterou si mladí lidé užívají!“

Mun Ji-suk by se mohlo líbit i prostředí Euljiro na severní straně hory Namsan. I tato oblast prochází procesem změn, stěhují se z ní továrny na výrobu plechů, přibývají bary a restaurace a rostou mrakodrapy. V pátek večer je tu plno lidí kolem dvaceti let. Tísní se v barech na střechách a procházejí úzkými uličkami, které jsou přeplněné starými neonovými nápisy a spletí telegrafních kabelů.

Mnozí bez povšimnutí míjejí prodejní automat v rušné uličce, aniž by tušili, že skrývá dveře do The Ranch Brewing, craft-beer pubu nabízejícího místní piva. Ještě více lidí mine nenápadný vchod do Ghiwon22, netušíce, že právě obcházejí jeden z nejlepších koktejlových barů v Soulu. Pod klenutým stropem, kde z reproduktorů zní jazzové verze skladeb Coolia a Nirvany, černě odění barmani servírují drinky s pořádnou dávkou divadelního efektu. Signature koktejl – připravený z bambusového likéru – se podává v okázalém rituálu, který zahrnuje přelévání tekutiny mezi několika keramickými miskami a oblak suchého ledu.

V Seoul Forest se hvězdy K-popu objevují na obřích billboardech před kancelářemi agentury SM Entertainment.

Soul je plný míst, která nabízejí tento druh jedinečného vizuálního dramatu, a oslovuje generaci závislou na TikToku a Instagramu. Nudake na severu čtvrti Gangnam, kterou celosvětově proslavila píseň Psy, je spíš uměleckou galerií než kavárnou a jeho dezerty mají provokovat: croissanty vypadají jako spálené na uhel, ale jsou vyrobené z černého inkoustu chobotnic; rajčata se po rozříznutí změní v dorty pokryté želé a sýrové koláčky s gorgonzolou mají na kývající se špičce otisk zbraně. Nikdo neodolá, aby si je nevyfotil, než se do nich pustí.

Podobná scéna se odehrává i v Overdeep. Kavárna na okraji Hongdae je tematicky zaměřená na oceán, má elektricky modrou fasádu i interiér, na stropě visí mořští živočichové a na obrazovkách se promítají videa s jemně se vznášejícími medúzami. Mladí zákazníci si dávají na čas, aby se vyfotili a zapózovali jako pod vodou, než si objednají charakteristickou limonádu (samozřejmě modrou) a madeleines s kukuřičným krémem. V nedaleké restauraci Mocomoco, která je celá v ginghamových látkách a ve venkovském stylu, se zákazníci v Nike Air a baseballových čepicích přidávají k medvídkům u stolů a cpou se pudinkem a ochucenými limonádami. „Tento typ roztomilého interiéru je teď v této oblasti velmi oblíbený,“ říká mi majitel Lee Just-hee, když si objednávám třešňovou limonádu. „Chodí k nám hodně teenagerů a randících párů.“

Rain Report, jedna z nejnovějších položek v žebříčku „neobvyklých kaváren" v Soulu, je ještě o krok dál. Sídlí v budově, která vypadá jako luxusní obytný dům ve čtvrti Namsan - kde vedle sebe existují řeznictví, optiky a malé obchůdky s rýžovými koláčky, pražírny kávy, obchody s vinyly a bary s řemeslným pivem a starší obyvatelé posedávají na strmých ulicích a povídají si.

V zábavní čtvrti Hongdae se nacházejí fotoateliéry, které jsou oblíbenou aktivitou mladých lidí.

Dvě patra jsou tmavá, střídmá, s černými stěnami a nábytkem. Instalace videoobrazovek ukazuje předpověď počasí pro země, odkud pocházejí kávová zrna kavárny, od Peru po Etiopii. Venku jsou stoly umístěny kolem mělkého bazénu, jehož středem vedou nášlapné kameny. Je to vzorový příklad dospělé kultivovanosti - dokud hodiny neodbijí patnáct a pětačtyřicet minut po půlnoci. Pak se shora spustí proud „deště“ přes bazén za nadšeného křiku všech, kdo sedí kolem. Zákazníci se chopí průhledných plastových deštníků a běží se vyfotit pod vodu, přičemž rychle procházejí dobře nacvičenými pózami od „stydlivého pohledu do strany“ po „divoký kop nohou“.

Uvnitř se setkávám s Kim Min-ji a Gack Ye-rim, které se právě vrátily z modelingu. „Viděly jsme to tu na sociálních sítích a musely jsme se sem přijít podívat,“ vysvětluje Gack Ye-rim. Bezchybná v krátkých černých šatech a krémových kovbojských botách mi říká, že se obě speciálně oblékly. „Už před příjezdem jsme věděli, jaké záběry chceme pořídit.“

Když se jí zeptám, proč je Soul tak skvělým místem pro mladé lidi, jako je ona, zamyslí se, než odpoví. „Je to prostě dobré město na zábavu,“ říká. „Stačí se vydat 30 minut jakýmkoli směrem a hned je tu něco nového, co si můžete užít.“ S tím je nechávám u kávy, nejsem si úplně jistá, kam se vydat příště, ale jsem si jistá, že mě čeká něco nečekaného.

V březnu se vrátí brněnský festival Lektvar zaměřený na herní tvorbu studentů. Letošním tématem je fanart

Oči českých hráčů jsou momentálně zaneprázdněné druhým Kingdom Come, ale byla by škoda nevšimnout si i další tvorby z našich končin. Co si chystají Ateliér herních studií a tvůrci z řad studentů FaVU VUT, se budeme moci podívat v rámci festivalu Lektvar, který proběhne od 21. do 23. března v brněnském kreativním hubu KUMST.

DOGE – Kosmonautix.cz

V dopise z 21. února úřadujícímu administrátorovi NASA, Janet Petro, tři členové vědeckého výboru Sněmovny reprezentantů uvedli, že odpověď agentury na dřívější dopis o tom, co DOGE v NASA dělala, je nedostatečná. Zároveň požadují ochranu citlivých údajů a systémů před jakýmkoli přístupem dle oficiálních zákonů.

Mlhové kolektory jako z Hvězdných válek mohou zásobovat vodou nejsušší města na světě

V chilské poušti Atacama, nejsušším místě na Zemi, kde roční úhrn srážek nedosahuje ani jednoho milimetru, přišli vědci s pozoruhodným řešením nedostatku vody. Pomocí speciálních sítí zachycují kapky z mlhy, která se pravidelně tvoří nad Tichým oceánem. „Jde o významný posun ve vnímání využití mlhy – od venkovského řešení malého rozsahu k praktickému vodnímu zdroji pro města,“ říká Carter Gamberini z Universidad Mayor.